Husybezhusy.bloger.cz

Svatomartinské oslavy se kvapem blíží a proto chtě nechtě, přišel soudný den i pro dědovu šestičlennou husí partu . I přes to, že je děda vycvičil skoro tak dobře jako psi, husa na pekáči je husa na pekáči. A ať si všichni vegetariáni říkají co chtějí, opečenej lilek a kupa brokolice pořádnej kus masa nikdy nenahradí . Tak jsme se ve čtvrtek celá rodina sešli u babičky a dědy a husy jsme … no jak to napsat rozumně… prostě poslali do věčných lovišť. Nejsme žádný sériový vrazi, takže každému z nás jich bylo trochu líto, ale klasik Štěpina se u první husy tak rozbrečela , že ji Jana radši po p... číst dál

A je to tady zase, další bakalář… další oslavy. Jindra se stal bakalářem v úterý 27. srpna. My jsme museli počkat, až do středy abychom to s ním náležitě oslavili a to se nám taky docela povedlo. číst dál

Posvícení ve Hvozdnicích je tradice, kterou jsme asi před třemi lety obnovili. Aby to bylo zajímavé pro co nejširší okruh lidí, tak jsme museli vymyslet co nejvíce různých akcí a to se nám myslím docela podařilo . Hned dopoledne začal nohejbalový turnaj, pokračovalo se hodem sudem a turnajem v kuželkách. Pro nejzdatnější pekařky byla připravena soutěž o nejlepší bábovku. Pro děti jsme připravili dětské soutěže na téma doba ledová, abychom ještě využili masky z dospěláckého karnevalu  (a se ségrou jsme k tomu asi 4 dny dělaly rekvizity ). Nemohl chybět ani dětský kuželkový turnaj a skákací h... číst dál

V pondělí jsem poprosila Marťu jestli by se mnou zajela na roudnickou farmu (do kravína ) pro nějaký ty jejich supr čupr mléčný výrobky . A protože Marťa to tam zná jako svý boty, jelikož na farmě brigádničí , tak nám udělala i úžasnou exkurzi . Co si budem povídat, ale možností pohladit si živou kravičku už není tolik, jako když jsme byly malý. Takže jsme si výlet náležitě užily . číst dál

17.srpna jsme se s holkama rozhodly, že vyrazíme do Libčan na pouťovou zábavu . Já, Lůca a Marťa jsme tam šly už odpoledne, pomoct s dětským dnem .   číst dál

Ve čtvrtek večer mně zvoní telefon …. Alena, naprosto rozhořčená   jak to, že jsem jí neřekla, že je v HK festival zadarmo a jako, že prostě musíme jít. Zbytečně jsem asi půl hodiny vysvětlovala, že to asi nebude úplně její hudební styl, nedala si říct. No tak jsem v pátek sbalila saky paky a pelášila jsem autem do Těchlovic a od tamtud busem do HK . Udělaly jsme nálet na Lidl  a nakoupily nejdůležitější suroviny – vodku , juice, kaiserky, vysočinu  a energeťák. Po strastiplné cestě narvanou 15kou na letiště  jsme se dostaly do areálu a našly si klidný lesík na vyčůrání  . Pak jsme se usadi... číst dál

Přípravy na Garden párty začaly hned po odjezdu Martinových rodičů . Nákupy, úklidy, stěhování… v pátek za pomoci nejnešikovnější  kuchařky Štěpiny, jsem naložila maso na tři způsoby a udělala špízy. V sobotu ráno už se to rozjelo na tvrdo… ovoce, zelenina, chlebíčky, jednohubky, živáňská… ještě, že mně přišly pomocnice ségra se Štěpkou. Pak dorazila ještě Dominika, Danča a Mája, takže jsme do pěti všechno krásně stihly. Asi o půl 6 už jsem házela maso na gril pro první strávníky , Martin narazil sud a už to jelo. Rum nečekaně tekl proudem  a netrvalo dlouho a bazén byl plnej ožralů mezi který Martin házel flašky rumu  a coly a dokonce jim tam dovolil i kouřit , samozřejmě se tam cachtal s nima a letos si ani nevyrazil zub . Všichni byli prostě všude, klasická Garden party, že jo. Taky jako každý rok se našel někdo, kdo si podepsal ,,Nepozvánku“ na dalších tak 10 let této akce , ale holt někdo takovej se taky vždycky najde, to už k týhle párty prostě patří. číst dál

Pátek číst dál

Byl krásný červencový večer, čerstvě po návratu z Chorvatska. Do práce mi přišla smska s objednávkou na cheese snad pro celou vesnici . Když jsem dojela domů, tak jsem se s brašnou jídla vydala k Víchom . Tam už na mě čekala celá hladová parta – Anetka, Jindra, Jančůr a Jendi. Potom, co jsme vypili pár vínek, nějakýho super panáka  a ochutnali snad tisích různých chuťovek , které má pan Vích ve vinotéce, jsme se vydali na pokračování do hospody. Jako na potvoru byla totiž brzká zavíračka , protože pan Vích vstával v 5 a jel pro vína na Moravu. V hospodě jsme pokračovali v kalení a žraní. Dali jsme si pár utopenců, chipsů, piv  a kofol s rumíkem. (Možná i nějakýho panáčka – kdo ví ). To už tam s námi seděla i Denča a Marťa. Poklábosili jsme a najednou koukáme – Jendi je na káry . Chudák to nějak neustál a chrněl u stolu. Když se do něj Jindra snažil nalejt trochu vody, vypadalo to, jako když Joey pil galon mlíka . Janička teda odvedla Jendiho domů . Pak se nějak vytratila i Marťa a my zůstali ve čtyřech sedět u zavřený hospody . A jelikož byla noc ještě mladá, ukempili jsme se u nás v altánu s demižónkem našeho všedního vína  (levný víno, jen na všední dny) a nějakým tím pivkem. Naskákali jsme do bazénu a jelikož byla neděle, tak byli sousedi moc nadšený z toho, že jsme do dvou hulákali po celý vsi . číst dál

Abych si náhodou moc neodpočala, tak mě hned po návratu z dovči čekala Páji svatba. Ráno o půl 10   už u mě zvonila Barča a honila mě, abychom to stihly. Svatba se konala v Doudlebách nad Orlicí na zámku číst dál

Přišel čas vystřízlivět a vyrazit na dovču. Ráno 11.7. mě ještě čekal zápis a pak rychle dobalit a hurá směr Chorvatsko – Brač – Sumartin . V 18.00 se Klazarovi i Vítkovi objevili u nás před barákem a rozloučit se přišlo i půl vesnice . Cesta ubíhala docela rychle, ale ke konci už jsme měli trochu strach – začali nám docházet řízky . číst dál

Od úterka se prostě jelo, kalení, kalení, kalení. číst dál

Den první číst dál

25.6. nastal jeden z nejdůležitějších dní v mém životě. V 7:00 jsem byla nachystaná před místností, kde probíhaly státnice. Já jsem šla na řadu až v 10.30, ale na potítku jsem se smažila už od půl desáté . Otázky jsem losovala se zavřenýma očima a pro štěstí jsem si nic nevzala, protože jsem potřebovala, aby přišlo samo štěstí . Z humanitních věd jsem si vytáhla sociální a zdravotní politiku, taková středně na hovno otázka, z porodní asistence nádory prsu, to docela šlo, na nádory jsem od odevzdání bakalářské práce odborník. A nakonec ještě ošetřovatelské modely z teorie porodní asistence, ... číst dál

21.6. jako by ve Hvozdnicích chcíp pes . Zůstala jsem tam jen já, Jančůra a protivná, učící se Denis. Tak že počet lidí kteří můžou pít -  2. Jako každej den jsem se sebrala a šla jsem k Jančůře na cigárko a kus řeči. Dohodly jsme se, že večer posedíme s lahvinkou vína a vymyslíme kam půjdem . Sešly jsme se teda večer okolo 6 a začaly jsme popíjet . Kde se vzal, tu se vzal připojil se k nám Jindřin, kterej ale druhej den odjížděl, tak že s náma nikam nechtěl jít. Už jsme byly s Jančůrkou fakt zoufalý, v ten moment Jančůr pronesla tu osudnou větu: ,,Tak nepojedem do těch Kunčič?“ Najednu str... číst dál