Novinky

Svatomartinské oslavy se kvapem blíží a proto chtě nechtě, přišel soudný den i pro dědovu šestičlennou husí partu . I přes to, že je děda vycvičil skoro tak dobře jako psi, husa na pekáči je husa na pekáči. A ať si všichni vegetariáni říkají co chtějí, opečenej lilek a kupa brokolice pořádnej kus masa nikdy nenahradí . Tak jsme se ve čtvrtek celá rodina sešli u babičky a dědy a husy jsme … no jak to napsat rozumně… prostě poslali do věčných lovišť. Nejsme žádný sériový vrazi, takže každému z nás jich bylo trochu líto, ale klasik Štěpina se u první husy tak rozbrečela , že ji Jana radši po p... číst dál

A je to tady zase, další bakalář… další oslavy. Jindra se stal bakalářem v úterý 27. srpna. My jsme museli počkat, až do středy abychom to s ním náležitě oslavili a to se nám taky docela povedlo. číst dál

Posvícení ve Hvozdnicích je tradice, kterou jsme asi před třemi lety obnovili. Aby to bylo zajímavé pro co nejširší okruh lidí, tak jsme museli vymyslet co nejvíce různých akcí a to se nám myslím docela podařilo . Hned dopoledne začal nohejbalový turnaj, pokračovalo se hodem sudem a turnajem v kuželkách. Pro nejzdatnější pekařky byla připravena soutěž o nejlepší bábovku. Pro děti jsme připravili dětské soutěže na téma doba ledová, abychom ještě využili masky z dospěláckého karnevalu  (a se ségrou jsme k tomu asi 4 dny dělaly rekvizity ). Nemohl chybět ani dětský kuželkový turnaj a skákací h... číst dál

V pondělí jsem poprosila Marťu jestli by se mnou zajela na roudnickou farmu (do kravína ) pro nějaký ty jejich supr čupr mléčný výrobky . A protože Marťa to tam zná jako svý boty, jelikož na farmě brigádničí , tak nám udělala i úžasnou exkurzi . Co si budem povídat, ale možností pohladit si živou kravičku už není tolik, jako když jsme byly malý. Takže jsme si výlet náležitě užily . číst dál

17.srpna jsme se s holkama rozhodly, že vyrazíme do Libčan na pouťovou zábavu . Já, Lůca a Marťa jsme tam šly už odpoledne, pomoct s dětským dnem .   číst dál

Ve čtvrtek večer mně zvoní telefon …. Alena, naprosto rozhořčená   jak to, že jsem jí neřekla, že je v HK festival zadarmo a jako, že prostě musíme jít. Zbytečně jsem asi půl hodiny vysvětlovala, že to asi nebude úplně její hudební styl, nedala si říct. No tak jsem v pátek sbalila saky paky a pelášila jsem autem do Těchlovic a od tamtud busem do HK . Udělaly jsme nálet na Lidl  a nakoupily nejdůležitější suroviny – vodku , juice, kaiserky, vysočinu  a energeťák. Po strastiplné cestě narvanou 15kou na letiště  jsme se dostaly do areálu a našly si klidný lesík na vyčůrání  . Pak jsme se usadi... číst dál

Abych si náhodou moc neodpočala, tak mě hned po návratu z dovči čekala Páji svatba. Ráno o půl 10   už u mě zvonila Barča a honila mě, abychom to stihly. Svatba se konala v Doudlebách nad Orlicí na zámku číst dál

25.6. nastal jeden z nejdůležitějších dní v mém životě. V 7:00 jsem byla nachystaná před místností, kde probíhaly státnice. Já jsem šla na řadu až v 10.30, ale na potítku jsem se smažila už od půl desáté . Otázky jsem losovala se zavřenýma očima a pro štěstí jsem si nic nevzala, protože jsem potřebovala, aby přišlo samo štěstí . Z humanitních věd jsem si vytáhla sociální a zdravotní politiku, taková středně na hovno otázka, z porodní asistence nádory prsu, to docela šlo, na nádory jsem od odevzdání bakalářské práce odborník. A nakonec ještě ošetřovatelské modely z teorie porodní asistence, ... číst dál

Tak i na mě konečně došlo a musela jsem se po čase začít zase pořádně učit. Čtrnáct dní před státnicema přijely Barča s Pájou, kámošky z VŠ a týden jsme dřely jak koně, žádný pivínka, vínečka, kalbičky... nic. Když odjely zůstala jsem doma sama jen z haldou učení ... a to byla ta pravá chvíle začít šílet. A samozřejmě jak jinak než v šíleným vedru...ano počasí mě zradilo . Takže venku 40°C v pokojíčku asi 100°C. No peklo pekelný. Martin měl v pokojíčku asi o stupeň míň , takže jsem se nastěhovala k němu, byl asi nadšenej, ale nedal to moc znát i pres to, že dobře ví, jakou pozitivitou př... číst dál

6.června mě a Denis překvapila Marťa zprávou, která zněla: ,,Přijďte do sadu, jsem tady s koněm.“  Mně se teda nejřív nikam nechtělo, protože den před tím jsme byli všichni u Bobeše a já měla nejspíš ,,POALKOHOLOVOU VIRÓZU“ ,  ale jak znáš Denis, prostě mě překecala. Když už jsem šla teda i já, zburcovala jsem i Jančůru , která byla taky společensky unavená, ale musela přijít protože jsme neměly zapalovač . ( To je tak, když dáš Denče na starost vzít dvě věci ). No ale zpět ke koni. Nejdřív jsme z něj měly trochu hrůzu, pak jsme se odhodlaly se ho dotknout  a pak už přišel hřeb odpoledne - ... číst dál

Zase jedna malá zvrhlá akcička . Já se ségrou jsme přišli k Aničce na jedno malý, rychlý kafe  a najednou bylo půl druhý ráno a u Ceralů plnej barák lidí . Néé takhle úplně to nebylo . Odpolko na kafču jsme se dohodly, že večír něco spácháme. Vytáhly jsme dokonce i Jančůr od stroje . Pecka byla, když jsme si nakráčely k Ceralom a najednou koukáme, že u stolu sedí Adámek . Už to nemohl ve Slovinsku vydržet tak chytil stopa, po cestě nabrali ještě nějakýho mexičana a hurá do Hvozdnic na rum . Tak nějakej ten panáček padnul a Jančůr vyhrabala Aničky starej kšilt (růžovo-maskáčovej) a Tondův samopal a hrála si na Laru Croft, takže se neustále plazila po celým baráku a po všech střílela . No prostě zábava na úrovni. Danča s Marťou zatím prohrabávaly všechny Toníkovy hračky a k tomu se pila slivovička. Prostě zase jedna nezapomenutelná akce, kde jsme se vrátili tak o 20 let zpátky .  číst dál

... číst dál

Nemůžu tomu ani uvěřit, ale je to odevzdaný . 75 stran mých důmyslně promyšlených myšlenek . Je vůbec div, že jsem to v tom mým fofru stihla. Ještě, že mojí pravou rukou byl ten nejlepší ,,formátista“  široko daleko ... jinak si myslím, že bych generovala obsah ještě dnes.  Teď už jen čekat, jak to dopadne... číst dál

Jako by to nebylo jedno... Příroda, pohodička, krása, zvířátka (především ovečky)  to všechno taky máme , tak proč se kvůli tomu táhnout na druhej konec světa ? A narozdíl od Zélandu tady je kupa mrduchtivejch fešáků (a zajíčků), chlast v každým obchodě  a retka tak levný,     že je klidně típeme už v půlce. číst dál

Jako už několikátý rok po sobě bylo rozhodnutí jasné – koleda? Nikdy! Jenomže to letos tak nějak nedopadlo. První koledník mě vytáhl z postele v 9 ráno  – ano, aktivka Martin. Hned potom, co jsem ho několikrát poslala do míst, kde slunce nesvítí, tak jsem dostala první nálož a protože jsem měla strach, aby neuschla ségra , tak jsem ho tam hned poslala na druhou koledu. Jinak v pohodě, dělaly jsme se ségrou mrtvý brouky – vytaženej zvonek, zabedněný okna, dveře na petlici. Ve dvanáct jsme si došly pro vejprask k dědoj, věděl, že nemá cenu se na nás dobejvat, tak musela hora k Mohamedovi .... číst dál