Abych si náhodou moc neodpočala, tak mě hned po návratu z dovči čekala Páji svatba. Ráno o půl 10 
už u mě zvonila Barča a honila mě, abychom to stihly. Svatba se konala v Doudlebách nad Orlicí na zámku
a samozřejmě jsme ani jedna netušily, kde to je. Barče jsem nakázala, ať vytiskne mapu… a ona poctivě mapu vytiskla, jenže to hledala asi ve 2 ráno zmordovaná jako pes a vytiskla cestu úplně někam jinam.
Tak jsme se hold celou cestu někoho ptaly 
a lidi tady ještě nejsou tak zlí ani tolik blbí, jak jsme si myslely, takže jsme na svatbu dorazily včas. Nevěsta byla nádherná 
, šaty od holek Rábovejch jí seděly jak prdelka na nočníku… kozičky měla jedna radost 
. Po krátkém svatebním obřadu došlo na nekonečné svatební focení 
a po několika zátahách jsme dorazili na svatební kalbu. Hrůza byla, že bylo asi 45°C 
a nedalo se vydržet venku. Tak jsme s Barčou skončily na záchodě 1x1m, svlečený do spoďárů a polejvaly jsme se vodou 
. Pak jsme okoukly co tam bylo za chlapi, že by jsme tam Barče našly ženicha . Ale nebylo to nic moc, hokejisti, to byli docela samečci, ale ty odjeli brzo. Kolem půlnoci začalo jít do tuhýho, leckterej ,,fešák“ nám nabízel nocleh 
a hromadně nám nosili pití 
, který jsem musela pít na tajňačku i za Barču, takže jsem začínala být drobátko nalitá … tak jsme se radši rozloučily s nevěstou a ženichem, skočily jsme do auta a pelášily jsme dom 
. Bára spala u mě, aby nemusela v noci sama do Trutnova, a když jsme koukly z okna, zjistily jsme, že u Rábů v domečku se ještě svítí . I přes to, že jsme obě měli hlavu jak střep, šly jsme to tam omrknout. Bára si konečně dala panáčka 
, Jendi s Jindrou si párkrát podpálili ruku repelentem a pak jsme rozhodli, že se půjdeme vykoupat. Tak jsme se konečně pořádně schladili.
Svatební oznámení:
S nevěstou 
:
Dort... né zrovna k nakousnutí :
Náš stůl :
U Rábu po svatbě...
2025 ©