Období: květen 2013

Nemůžu tomu ani uvěřit, ale je to odevzdaný . 75 stran mých důmyslně promyšlených myšlenek . Je vůbec div, že jsem to v tom mým fofru stihla. Ještě, že mojí pravou rukou byl ten nejlepší ,,formátista“  široko daleko ... jinak si myslím, že bych generovala obsah ještě dnes.  Teď už jen čekat, jak to dopadne... číst dál

Ozval se nám ztracený synek , jestli prej vyrazíme do hospody na relax . Tak jsme vyrazili... Sraz byl o půl 8 v hospodě. Přesně v půl 9 jsme byli na místě . Hospoda narvaná k prasknutí. Jen jak jsme dosedli, slečna Rejlová (kdo jinej, že jo – tyhle roudničandy ) vylila celej drink . Pak se tyhle mladý holky divěj, že tam nechaj tolik peněz, se nedivím když si z každýho drinku ucucnou a pak to lejou po celý hospodě . Tak ségra došla pro kyblík a už se uklízelo    . číst dál

Na čarodky bylo letos opět naplánované posezení u Rábovic , v 17:00 jsme ještě vyrazili ozdobit májky (ve 3 odpoledne jsem mluvila s Alenou, ať nezapomene, že má být v 5 u krámu ... jo jo jasný Denis... v 17:20 telefon , Alena! Denis v kolik mám být ve Hvozdnicích? A kde je sraz?  Wáááá, jednou tu holku vážně přerazím. Tak jsme ozdobili májky , rozdala jsem pokyny a hurá do Hypáče pro něco k snědku a nějakou tu kapičku alkoholu. V 8 jsme se sešli v domečku a teda nebylo zrovínka dvakrát teplo. Tak jsem zase vytáhla fríííísovku  a radši i deku. Dost fučelo a nakonec začalo i pršet , takže byla jediná možnost.... celej domeček jsme obalili do potravinářský fólie .    A pak už se kalilo jedna radost. Česnekovky, párečky, masíčko, rum a slivovice – menu večera. Anička byla nějaká zamlklá (asi ji Adámek po návratu dost utahal) a tak jsme si dali baketu , aby bylo trochu veselejc. No ale protože lilo jako z konve, tak kluci ani nešli dávat májky, byl hroznej vítr, ani by to chudáci asi nepřidělali k plotu. A taky jsme ségře došli pro kytáru,  ale měla jí tak rozladěnou, že i já jsem to chvílema slyšela, tak vždycky jen drnkla nějakej tón a zpívali jsme jak diví.  číst dál

Obecní úřad ve Hvozdnicích se zase jednou rozhodl udělat „mega ekšn“ a svolal celo-vesnickou brigádu . Jako na potvoru, to zorganizovali zrovna na sobotu po Majálese… Samozřejmě sme se celý odpoledne ujišťovali, jak tam dorazíme, jak budeme makat atd . Nejvíc to zabila nejmenovaná paní  , která prohlásila, že uklízet nebude , ať si to udělaj holky Šlechtovi, protože ty stejně dělaj největší bordel . (Teďka je totiž největší hobby Anetky a Denči házet vajgly a prázdný flašky po návsi -  nikdo ty dvě bordelářky nedokáže zklidnit… ) číst dál

Den M byl konečně tady . Ve čtvrt na 2 jsem vyzvedla Alču v práci a hurá na nádraží očekávat zbytek bandy. I Adámek konečně dorazil za Slovinska, už mu chyběly rumové dýchánky  a sex , tak přijel na pár dní domů . Vzali jsme to kolem Tesca, aby jsme trochu nakoupili a nabrali jsme tam Ondru s Léňou. No a pak už směr Aldis... Tam nás čekal Martin a dost nemilé překvapení... fronta , která se táhla až k Mekáči. No na hovno, jen jsme slyšeli, jak už to tam rozjíždí sto zvířat ... Na frontu jsme se vyprdli a vyvalili jsme se do parku, měli jsme dost zásob  a museli jsme na tom trochu zapracova... číst dál

Přivítání proběhlo jak jinak, než v hospodě , a když jsem tam vyprávěla jak nás 0,33l Plzně stála 7 euro, chutnal nám granát  za 22 Kč jako nikdy . I přes to, že jsme toho až tak moc nevypili, nálada byla při pondělku obdivuhodně dobrá  a ani nevím, jak nás to napadlo, ale začali jsme si hrát na vesnickou farmu . Zbytek se nedá vylíčit, to se musí vidět....! A tahle banda je jedna z mála věcí, která mě drží před tím, abych nesebrala saky paky a neodstěhovala se s Martinem do Francie . číst dál

No 18.4. v 5 ráno jsem rozlepila oči na Letišti Václava Havla, i přes to, že jsme něco tušila, nevěřila jsem vlastním očím a před Martinem stál úkol č. 1 – dostat mě do letadla. číst dál

Tak i na nás došla řada. Michal s Luckou nás navštěvují každý rok na Machalovic garden párty , která se v létě poprvé po deseti letech nekonala . No nezbylo nám teda nic jiného, než je jet zkontrolovat do Kolína . Tak jsme taky vytáhli zas jednou paty z Hvozdnic (dál než k Bobšoj) . Když jsme dorazili, čekalo na nás naprosto perfektní ubytování – all inclusive .  Skoro ve dveřích jsme dostali do jedný ruky mojito  a do druhý kuřecí stehno . Večer dorazil i zbytek kolínský bandy. A v průběhu večera mě Lucka na balkóně prozradila tajnou novinu  – den před naším příjezdem došlo k nečekan... číst dál

Jako by to nebylo jedno... Příroda, pohodička, krása, zvířátka (především ovečky)  to všechno taky máme , tak proč se kvůli tomu táhnout na druhej konec světa ? A narozdíl od Zélandu tady je kupa mrduchtivejch fešáků (a zajíčků), chlast v každým obchodě  a retka tak levný,     že je klidně típeme už v půlce. číst dál

Den D se blížil a tak jsme museli ve čtvrtek a v pátek pořádně máknout  . V sobotu byl sraz v 18.30, aby jsme ještě okoukli, jestli není potřeba něco doladit  a taky jsme museli vykoumat, jak přiděláme nohy. Věděli jsme, že nebudeme moct pořádně pít  a tak jsme pro jistotu začali doma.                                                                                             Vypravovat jsme se začali asi o půl 9, párkrát úsměv  do foťáku  a mohli jsme želví rychlostí vyrazit do sálu . No šli jsme tam snad tejden, vedro nám bylo pekelný a všichni porát potřebovali čůrat. Když jsme dorazili, tak pár lidí nevěřilo vlastním očím , s těma hlavama jsme vypadali fakt ohromně. Celej večer jsme se tak nějak ploužili po sále, i na pár panáků došlo a můžu říct, že velkej, teplej rum brčkem není nic moc . Bohu dík bylo letos odmaskování už v 11, takže to docela šlo. A taky bylo vyhlášení nejlepší masky samozřejmě ! A jak je naším dobrým zvykem, zase jsme nevyhráli . číst dál

Jako už několikátý rok po sobě bylo rozhodnutí jasné – koleda? Nikdy! Jenomže to letos tak nějak nedopadlo. První koledník mě vytáhl z postele v 9 ráno  – ano, aktivka Martin. Hned potom, co jsem ho několikrát poslala do míst, kde slunce nesvítí, tak jsem dostala první nálož a protože jsem měla strach, aby neuschla ségra , tak jsem ho tam hned poslala na druhou koledu. Jinak v pohodě, dělaly jsme se ségrou mrtvý brouky – vytaženej zvonek, zabedněný okna, dveře na petlici. Ve dvanáct jsme si došly pro vejprask k dědoj, věděl, že nemá cenu se na nás dobejvat, tak musela hora k Mohamedovi .... číst dál