Husybezhusy.bloger.cz

Tak i na mě konečně došlo a musela jsem se po čase začít zase pořádně učit. Čtrnáct dní před státnicema přijely Barča s Pájou, kámošky z VŠ a týden jsme dřely jak koně, žádný pivínka, vínečka, kalbičky... nic. Když odjely zůstala jsem doma sama jen z haldou učení ... a to byla ta pravá chvíle začít šílet. A samozřejmě jak jinak než v šíleným vedru...ano počasí mě zradilo . Takže venku 40°C v pokojíčku asi 100°C. No peklo pekelný. Martin měl v pokojíčku asi o stupeň míň , takže jsem se nastěhovala k němu, byl asi nadšenej, ale nedal to moc znát i pres to, že dobře ví, jakou pozitivitou př... číst dál

Na začátku června se počasí vzbouřilo a rozhodlo se zkazit všem kaličům červnový podvečery, který by měly být plný krásnejch akciček. Skoro všechny řeky se rozvodnily , půlka Čech zaplavená a Kunčickej potok se vylil asi tak o 10 metrů. Takže ty zmetci zrušili první akci !!! Páteční večer byl samozřejmě úplně báááječnej. Svítilo sluníčko, vál vlahý letní vánek a my s Anetkou jsme seděly u nich na terásce. Popíjely jsme mojito, ovocný pivečko, cpaly se brambůrkama a snažily se ovládnout chutě jít na taneček. Měly jsme prostě neovladatelnou kalící náladu . Naneštěstí, byla ten den úúúúúplně vylidněná vesnice. Nikde nikdo . Ani do hospody se jít nedalo, protože sme byly doma jen my dvě a Denis, která „imr vére“ remcala, že jinam než do Kunčic dneska nejede. číst dál

6.června mě a Denis překvapila Marťa zprávou, která zněla: ,,Přijďte do sadu, jsem tady s koněm.“  Mně se teda nejřív nikam nechtělo, protože den před tím jsme byli všichni u Bobeše a já měla nejspíš ,,POALKOHOLOVOU VIRÓZU“ ,  ale jak znáš Denis, prostě mě překecala. Když už jsem šla teda i já, zburcovala jsem i Jančůru , která byla taky společensky unavená, ale musela přijít protože jsme neměly zapalovač . ( To je tak, když dáš Denče na starost vzít dvě věci ). No ale zpět ke koni. Nejdřív jsme z něj měly trochu hrůzu, pak jsme se odhodlaly se ho dotknout  a pak už přišel hřeb odpoledne - ... číst dál

No zase jsme takhle jednou ve středu nevěděli co dělat . A protože Adámek s Aničkou odjížděli ve čtvrtek do Slovinska, tak se naskytla vynikající chvíle na další rozlučku a kde jinde než u Bobše . Tak jsme Já, ségra, Jančůra, Anička, Adámek, Honza Hruška a Standa Dědek vyrazili popít. No Adámek se pěkně zpráskal , Anina, ségra a Jančůr se neustále něčím futrovaly , chipsy, tatarák, chleba se sádlem a okurčičkou... no velká  paráda . Taky jsme uspořádaly holčičí turnaj ve fotbálku . Já s Aničkou proti Ségře a Jančůře... no roznesly jsme je na kopytech , byly totiž tak nacpaný, že nemohly... číst dál

Zase jedna malá zvrhlá akcička . Já se ségrou jsme přišli k Aničce na jedno malý, rychlý kafe  a najednou bylo půl druhý ráno a u Ceralů plnej barák lidí . Néé takhle úplně to nebylo . Odpolko na kafču jsme se dohodly, že večír něco spácháme. Vytáhly jsme dokonce i Jančůr od stroje . Pecka byla, když jsme si nakráčely k Ceralom a najednou koukáme, že u stolu sedí Adámek . Už to nemohl ve Slovinsku vydržet tak chytil stopa, po cestě nabrali ještě nějakýho mexičana a hurá do Hvozdnic na rum . Tak nějakej ten panáček padnul a Jančůr vyhrabala Aničky starej kšilt (růžovo-maskáčovej) a Tondův samopal a hrála si na Laru Croft, takže se neustále plazila po celým baráku a po všech střílela . No prostě zábava na úrovni. Danča s Marťou zatím prohrabávaly všechny Toníkovy hračky a k tomu se pila slivovička. Prostě zase jedna nezapomenutelná akce, kde jsme se vrátili tak o 20 let zpátky .  číst dál

Jelikož měla mamka v březnu narozky, čekal ji velký úkol . Bylo potřeba uspořádat další mega-ekšn, který jsou pro naši rodinu typický. Takže když přechodila tzv. čtyřicítkovou depku , sezvala celou hvozdnickou partu na narozeninovou garden-party. Jelikož bylo fakt maximega hnusný počasí, tak sme museli na zahrádce rozestavět stanový městečko , který vypadalo, jako by nějakej nepřítel rozložil na naší zahradě svůj tábor . číst dál

... číst dál

Přivezení číst dál

Nemůžu tomu ani uvěřit, ale je to odevzdaný . 75 stran mých důmyslně promyšlených myšlenek . Je vůbec div, že jsem to v tom mým fofru stihla. Ještě, že mojí pravou rukou byl ten nejlepší ,,formátista“  široko daleko ... jinak si myslím, že bych generovala obsah ještě dnes.  Teď už jen čekat, jak to dopadne... číst dál

Ozval se nám ztracený synek , jestli prej vyrazíme do hospody na relax . Tak jsme vyrazili... Sraz byl o půl 8 v hospodě. Přesně v půl 9 jsme byli na místě . Hospoda narvaná k prasknutí. Jen jak jsme dosedli, slečna Rejlová (kdo jinej, že jo – tyhle roudničandy ) vylila celej drink . Pak se tyhle mladý holky divěj, že tam nechaj tolik peněz, se nedivím když si z každýho drinku ucucnou a pak to lejou po celý hospodě . Tak ségra došla pro kyblík a už se uklízelo    . číst dál

Na čarodky bylo letos opět naplánované posezení u Rábovic , v 17:00 jsme ještě vyrazili ozdobit májky (ve 3 odpoledne jsem mluvila s Alenou, ať nezapomene, že má být v 5 u krámu ... jo jo jasný Denis... v 17:20 telefon , Alena! Denis v kolik mám být ve Hvozdnicích? A kde je sraz?  Wáááá, jednou tu holku vážně přerazím. Tak jsme ozdobili májky , rozdala jsem pokyny a hurá do Hypáče pro něco k snědku a nějakou tu kapičku alkoholu. V 8 jsme se sešli v domečku a teda nebylo zrovínka dvakrát teplo. Tak jsem zase vytáhla fríííísovku  a radši i deku. Dost fučelo a nakonec začalo i pršet , takže byla jediná možnost.... celej domeček jsme obalili do potravinářský fólie .    A pak už se kalilo jedna radost. Česnekovky, párečky, masíčko, rum a slivovice – menu večera. Anička byla nějaká zamlklá (asi ji Adámek po návratu dost utahal) a tak jsme si dali baketu , aby bylo trochu veselejc. No ale protože lilo jako z konve, tak kluci ani nešli dávat májky, byl hroznej vítr, ani by to chudáci asi nepřidělali k plotu. A taky jsme ségře došli pro kytáru,  ale měla jí tak rozladěnou, že i já jsem to chvílema slyšela, tak vždycky jen drnkla nějakej tón a zpívali jsme jak diví.  číst dál

Obecní úřad ve Hvozdnicích se zase jednou rozhodl udělat „mega ekšn“ a svolal celo-vesnickou brigádu . Jako na potvoru, to zorganizovali zrovna na sobotu po Majálese… Samozřejmě sme se celý odpoledne ujišťovali, jak tam dorazíme, jak budeme makat atd . Nejvíc to zabila nejmenovaná paní  , která prohlásila, že uklízet nebude , ať si to udělaj holky Šlechtovi, protože ty stejně dělaj největší bordel . (Teďka je totiž největší hobby Anetky a Denči házet vajgly a prázdný flašky po návsi -  nikdo ty dvě bordelářky nedokáže zklidnit… ) číst dál

Den M byl konečně tady . Ve čtvrt na 2 jsem vyzvedla Alču v práci a hurá na nádraží očekávat zbytek bandy. I Adámek konečně dorazil za Slovinska, už mu chyběly rumové dýchánky  a sex , tak přijel na pár dní domů . Vzali jsme to kolem Tesca, aby jsme trochu nakoupili a nabrali jsme tam Ondru s Léňou. No a pak už směr Aldis... Tam nás čekal Martin a dost nemilé překvapení... fronta , která se táhla až k Mekáči. No na hovno, jen jsme slyšeli, jak už to tam rozjíždí sto zvířat ... Na frontu jsme se vyprdli a vyvalili jsme se do parku, měli jsme dost zásob  a museli jsme na tom trochu zapracova... číst dál

Přivítání proběhlo jak jinak, než v hospodě , a když jsem tam vyprávěla jak nás 0,33l Plzně stála 7 euro, chutnal nám granát  za 22 Kč jako nikdy . I přes to, že jsme toho až tak moc nevypili, nálada byla při pondělku obdivuhodně dobrá  a ani nevím, jak nás to napadlo, ale začali jsme si hrát na vesnickou farmu . Zbytek se nedá vylíčit, to se musí vidět....! A tahle banda je jedna z mála věcí, která mě drží před tím, abych nesebrala saky paky a neodstěhovala se s Martinem do Francie . číst dál

No 18.4. v 5 ráno jsem rozlepila oči na Letišti Václava Havla, i přes to, že jsme něco tušila, nevěřila jsem vlastním očím a před Martinem stál úkol č. 1 – dostat mě do letadla. číst dál