No 18.4. v 5 ráno jsem rozlepila oči na Letišti Václava Havla, i přes to, že jsme něco tušila, nevěřila jsem vlastním očím a před Martinem stál úkol č. 1 – dostat mě do letadla.
Nakonec jsem byla ze všeho tak hrozně nadšená, že jsem šla jako beránek. Už ten let pro mě byl zážitek, lítá to kapánek jinak než stará Cesna.
Na letišti na nás čekal bus, odvezl nás na hotel a pak hurá na okružní jízdu po Paříži. První zastávka Eiffelova věž... 
bože, jak já tu hromadu železa miluju, je neuvěřitelná. Byla jsem jako Alenka v říši divů, foťák přirostlej k ruce. No navštívili jsme toho hromadu, ale za čtyři dny se Paříž nedá projít ani v botkách samochodkách 
. Ale bylo to naprosto úžasný, to se prostě nedá ani popsat 
, Paříž se musí zažít... ten život, ty lidi, ta pohoda, to nádherný město a ty sýry... 
Byl to ten nejúžasnější výlet v mým životě. Cestou z hotelu na letiště jsme koukala z okna a nespustila jsem z Eifffelovky oči , a teda na to, jakej jsem tvrďák, musím přiznat, že mně tekly slzy jako hrachy 
... ale to Martin neví takže pssst, aby si nemyslel, že jsem vyměkla .
2025 ©