Jak se u naší party často stává, akce začala nevinně 
. Tak kolem šestý večer se začalo rozmýšlet, co teda budem večer dělat a vzhledem k tomu, že skoro všichni jsme měli takovej ospalej podzimní den, rozhodli jsme se, že se nebudeme pouštět do ničeho „velkýho“ 
. Takže v 8 u Bobeše! Klasicky jsme se tam sešli o půl 9 
. Já, ségra, Martin, Péťa Pavlíčková, Anina, Adam, Alča, Honza a Petr od Verči. Péťa vzala na cestu lahvinku kvalitního šampusu 
, takže hvozdničáci přišli do hospody už pěkně v náladě. No tentokrát to zase bylo něco. Večer probíhal za pomoci rumu a fernetu dost vesele 
. Jukebox jel na plný pecky, no prostě parádička. A pak začaly drobné komplikace...
Do Alči se pustil nějakej inteligentní fotbalista 
, Péťa chtěl trochu uklidnit situaci, ale nezdařilo se... chlapec se se svýma asi 160 cm rozhodl, že Péťoj rozbije hubu 
... bohu dík se nám situaci podařilo uklidnit... i když né všichni se za Péťu postavili... 
někdo rači udělal pár kroků stranou. No ale pokračovali jsme po svým, pak Alča trošičku bouchla 
, pak jsme šli hrát fotbálek, pak začali hrát Oasis 
, a tak jsme šli rychle pařit. A najednou koukáme, u stolu sedí sama fňukající Pavlice 
, tak jsme ji vytáhly na taneček, a když jsme začaly zpívat, tak už brečela spíš smíchy. A tak jsme pařily a pařily! A najednou začala týct Tequila... no hnus 
. Pak jsme se všichni pomalu přesunuli k baru, protože Poláček zase rozbil pití na kulečníku – vocas , tak se pan Veselka trochu nasral, pojebal ho 
a vypnul Jukebox, ale ono asi lepší, protože už byly skoro 3 ráno. No tak jsme začali pomalu platit a najednou jsme zjistili, že nám chybí Pavlice 
, dali jsme se do hledání... našla jsem jí venku, jak vleže zvrací na trávník 
. Hlídal jí tam Kuba, kterej ze mě nebyl moc nadšenej, páč si asi dělal nějaký naděje... sexuální 
. Tak jsem Pétu čapla a vedla dovnitř... Kuba za mnou jen zavolal, že je to nefér... prej já tady o ní pečuju a ty si jí pak takhle odvedeš... Tak mu říkám, hele vyřešíme to hned... Já: Péto chceš s Kubou něco mít, Péťa: NE, Kuba: Hmm, tak dík ....a bylo vymalováno 
. No tak jsme všechno pěkně zaplatili, rozloučili jsme se, joooo a taky jsme se omluvili za tu minulou hospodu... 
prej v pohodě, tak se nám trochu ulevilo. No a šli jsme domů, Péťa hodila cestou ještě pár kačen , ale došli jsme v pořádku 
. Denča
2025 ©